„Skutečné karate je takové, které je v běžném životě v mysli a těle člověka trénováno a rozvíjeno v duchu pokory, a které je v kritické chvíli použito zcela v zájmu spravedlnosti."
Gichin Funakoshi
Původ karate se datuje do období před více než tisíci lety jako metoda rozvoje vytrvalosti a fyzické síly nezbytná k tomu, aby žáci v klášteře Šao-lin byli schopni snášet kázeň, jež byla součástí náboženství. Toto bojové umění bylo ve světě přizpůsobeno a rozvinuto, v současnosti existuje řada forem karate-do s čínským, korejským, okinawským a japonským původem. Za zakladatele moderního karate, který ho v počátcích 20. století přenesl z Okinawy do Japonska se považuje Gichin Funakoshi. Jde o bojový systém užívající ruce, nohy, hlavu, kolena a lokty jako zbraně. Karate je vysoce efektivní bojové umění s důrazem na maximální účinnost způsobenou každým úderem za využití veškeré možné fyzické i mentální energie s cílem posunout možnosti cvičence.
Slovo karate je tvořeno dvěma čínskými znaky, první je kara (prázdný) a druhý te (ruka). Cvičením karate jsou osvojovány techniky sebeobrany, při kterých nejsou potřeba žádné jiné zbraně, než ruce, nohy o ostatní části těla.
V letech 1950-1951 byly mistrem Nakajamou a Nišimou vytvořeny první pravidla, které umožňovaly utkání v karate-do pro první Mistrovství Japonska. Dnes se karate cvičí z několika různých důvodů, hlavní cíl však zůstává stejný – schopnost sebeobrany, což je také původním účelem. Karate se také provozuje s přijetím pravidel jako sport, v tradiční formě se cvičí bez fyzického kontaktu při úderech a kopech.